TELČ-RANTÍŘOV
23-24.6. 2012 (64km)
Motto:
Po zemi se válí špeci,
fazole leží na konikleci,
hodovat už jedou šneci,
to jsem vylil kotlík přeci,
nechci slyšet žádný kecy,
stanou se i horší věci…
Výbava: Po předchozí domluvě máme rekordně lehké bágly. Očekávali jsme teplé počasí bez srážek. Váha baťohu pod 10 kg se stala standardem. Jedině díky tomu jsme mohli zaútočit na rekord v počtu ujitých km.
Jídlo: Peťa-guláš, guláš chalupářský, paštiky (samozřejmě všechno pálivý)
Tomáš-guláš veselá pastýřka, lečo (po smíchání to vytvoří zajímavý chuťový oblouk), salám farmář nevalné kvality.
Pavel-fazole, fazole s párkem, kuřecí paštika LIDL.
Tento vandr je trochu jiný, než ostatní jarní akce. Jelikož si našel Tomáš nové kamarády a v květnovém termínu vandru jel s nimi na kola, tak náš vandr přesouváme na červen. A protože jedeme jenom na sobotu a neděli a nechceme cestováním ubírat čas, rozhodli jsme se na přechod tří vrcholů v okolí Jihlavy. Také auto zůstalo doma a cestovali jsme vlakem. Já to nazval cestou ke kořenům, zatím co v průběhu vandru se vžilo označení retrovandr.
Ovšem aby bylo všechno správně retro, museli jsme se samozřejmě i chovat jako před dvaceti lety. To znamená, že Tomáš musel předstírat zájem o pivo, což mu mimochodem moc nešlo a často vypadával z role. Třeba jako když jsme ho v sobotu dopoledne táhli u třetí hospody na třetí pivo a on koulel očima a evidentně tam nechtěl a prosil aby nemusel pít. Peťa to měl mnohem jednodušší, jednoduše by se to dalo říct dvěma slovy , pil– pije. Takže jeho role byla naprosto stejná jako před dvaceti lety, což tajně obdivuji a závidím, že mu koníček vydržel tak dlouho a evidentně toho není ještě tak dlouho nezkončí. Tudíž si retrovandr užíval a jen upozorňoval na chyby ostatních aktérů a dohlížel na správné dodržování pravidel hry. Moje role měla být následující , zakazovat chození do hospod a když už se tam teda vlezlo, pít jenom limonádu. To se mi moc nelíbilo, roli jsem nedodržoval a zajímavé bylo, že mě za moje výpadky Peťa ani jednou nepeskoval, ba co víc spíš přimhouřil oko a nechal mě objednat další pivo.
Několikrát jsme dokonce použili výraz retrodavid, pakliže někdo něco nadmíru kritizoval…
23.6. (sobota) Telč-Sázava 40km
Peťa s Tomášem se scházejí před hlavním nádražím v 7.20 hod. Veliké překvapení pro oba vandráky je, že se tam objevil David. Jel autem vyvenčit psa a pozdravit kamarády. Já přistupuji v Fantářové, takže jsem Davida ani neviděl. Přestup v Kostelci samozřejmě nestojí za zmínku (i když byli doby , kdy přestupy mohli plnit několik stran kroniky děsuplným pobíhání po nádražích a otravování výpravčích, koloťuků a jiného personálu otázkami typu –odkud nám to jede).
Nádraží v Kostelci
Nádraží v Telči
V 9.00 vystupujeme v Telči. Skočíme na jedno (Černá Hora) do hospody Na Růžku, kde jsme už jednou před rokama vandr zakončovali (dokonce si myslím, že tam seděli i stejní opilci).
Vyrážíme po červené lipovou alejí přes Vanov do Řásný, kde posedíme na zahrádce u Staropramenu. Zrovna v tu chvíli kolem jeli účastníci audi srazu. Cca 100 aut jede kolem v nekonečném štrůdlu. U nás ovšem sklízí pouze opovržení.
Řásná
Na další zastávce v autocampu u Přezáku na recepci dáme Bernarda a pak už se soustředíme pouze na dobytí vrcholu Javořice. Trochu nás zklamalo, že se vlastně o žádnej kopec nejedná.
Javořice
Zde se připojujeme na žlutou a typickým lesem z vysočiny se dostáváme na Janštejn. Ono tady vlastně není o čem psát, jelikož okolí Jihlavy všichni dobře známe. My se však soustředíme na jinou věc. Máme tušení, že bychom mohli pokořit rekord počtu km za jeden den a já tajně doufal, že i za celý vandr. Klukům jsem nic neřekl ale měl jsem to z domu spočítané, že by to mělo vyjít.
Janštejn
A jelikož jsme chtěli nocleh najít u nějaké vesnice s hospodou a v Horní Vsi, Hříběcím, Nové Bukové a Čejkově bylo všude zavřeno, musíme dojít až do Sázavy.
Čechy-Morava
Poslední km jsou docela krušné. Od oběda pod Javořicí jsme nic nejedli a nohy bolí pořádně. Hlavně Tomáš, který na asfaltu pravidelně trpí, proklíná neustále svoje chodidla. Vodu už máme taky skoro vypitou. Ve 20.15 přicházíme do Sázavy a usedáme na zahrádku místní hospody. Sedí tady i skupina devíti cyklistek v dobré náladě, které evidentně zanechaly doma manžele a děti a jsou jako urvané ze řetězu. Hned jak nás poprvé uviděly tak jedna povídá „Už dlouho jsem neviděla pořádný chlapy…“ . Pak si dáváme jídlo –kuřecí stehna pikantní (Peťa , Tomáš) a já přírodní řízek.
Za chvíli se začíná smrákat a je nám zima. Přesouváme se dovnitř, Tomáš říkal, že má tušení, že by jsme mohli spát na zahrádce za hospodou a že to zkusí pošéfovat s obsluhou. Ovšem číšnice nás předběhla a sama nám to po dovolení u majitele nabídla. Byli jsme nadšení. Cyklistky se ale také přesunuly dovnitř do séparé salónku a hulákaly neuvěřitelným způsobem. Po chvíli se otevřou dveře a jedna kráska (v pruhovanejch ponožkách , sandálech a minisukni) nám oznámila, že mají volné postele na pokojích a že tam můžeme přespat, popřípadě se zmáčknout s nimi na jednu postel. Chytil jsem paniku a nevěděl jak to odmítnout a zachovat si důstojnost (což samozřejmě nešlo). Dědkům-štamgastům co čuměli na fotbal v tu chvíli spadly brady a vypadly cigára do piva. Pak jsme zaplatili a nenápadně se přesunuli rozbít bivak za hospodu. Jen jsme ulehli do spacáků už tam zase byli cyklistky. A proč jsme šli spát na zahradu a že pokoje nechají odemčený celou noc.
24.6. (neděle) Sázava-Rantířov 24km
Ráno vstáváme v 7.30. Teče tady voda z trubky do koryta, což se výborně hodí pro ranní hygienu. Snídat budeme až na Křemešníku, prý tam točí moc dobrou žlutou limonádu. Kvůli této limonádě už Peťa otravuje celý vandr ale nikde ji zatím neměli. Postupně vylézají cyklistky ale jsou nějaké zamlklé (že by stud?).
Hospoda v Sázavě
Jeden km na Křemešník je lahůdka. Tady ale zjišťujeme, že otvírají až v 10 hod. Takže sníme na parkovišti salám a paštiku a jdeme po červené směr Nový Rychnov.
Křemešník
Nový Rychnov-hřbitov
Nový Rychnov náměstí
Zde opět není žlutá limonáda. Naštěstí to trochu spravil Pelhřimovský Poutník.. Na Čeřínek je evidentně největší kopec ze všech tří vrcholů. Ovšem proti podzimním vandrům na Slovensku se vlastně o kopec ani nejedná. Nahoře na sjezdovce nás osvěží Černá Hora. Hned vedle na parkovišti ohřejeme 2x fazole a 1x lečo. Tady jsem svojí nepozorností málem způsobil tragédii. Při sundavání kotlíku z vařiče jsem 80% obsahu vylil na stůl. Teflonový povrch tohoto kosmického nádobí je totiž natolik nepřilnavý, že nejde uchopit do ruky a neustále tento vyklouzává různými směry. Dokonce i mouchy, můry, motýli a vážky usednuvší na okraj hrnce ihned padají dovnitř a jsou ihned přimýchány hladovým vandrákem do leča, jedině snad gekoní pracička je schopna kotlík bezpečně udržet. Tento nepřilnavý kotlík je dokonce zakázaný vyvážet do Jemenu. Jelikož zde na polovinu snížil populaci chameleonů. Totiž chameleon lezoucí pomalu podél tohoto kotlíku ihned napodobí celou svou pokožkou barvu a povrch kotlíku takže se celý stane maximálně kluzký, začnou mu klouzat nožičky a většinou upadne na obličej zatlačí si do nosu zrnko písku a udusí se…Takže já za to vlastně nemůžu. Ovšem když je hlad-prostě jsme to bez řečí snědli ze stolu, který jsme pak umyli vodou.
Tragédie na Čeřínku
Cejli chytře obcházíme okolo a ve Dvorcích jsme se rozhodli, že nepojedeme do jihlavy vlakem ale přidáme si 5 km do Rantířova, čímž budeme mít 64km, což bude rekord i víkendového vandru.
Tomáš už opět trpí na na chodidla a kdekoliv si sedneme tam vyzouvá boty a ponožky aby ochladil plosky. Jsem z něho na nervy a další zastávky si podmiňuji tím, že se nebude zase vyzouvat což slibuje ale když konečně ve Dvorcích seženeme žlutou točenou limonádu už je zase tajně pod stolem vyzutý a samozřejmě při odchodu zdržuje obouváním. Ovšem i přes tyto trampoty dorážíme v 16.15 do Rantířova. Nakládám kluky do auta, rozvezu je po domovech a tím se končí tento všední vandr plný rekordů a úspěchů u žen a dívek.
Dvorce