Edice Marco Polo vydává:
Další již 41. populárně naučný vandr
Tentokráte
Kunštát-Štěpánov nad Svratkou
15.4.-17.4.2016
(61km)
S podtitulem –jedno klíště jaro nedělá
členové:
Peťa
Tomáš
Pavel
Motto:
Časosběr lesa
Znám řev, když noc po lese bloudí,
i šedá rána, když slunce s tmou se soudí.
Pak tichý večer se neúprosně vloudí,
jen vandrák pilně hledá klíště v moudí.
Datum odjezdu je 15.4. Kdyby bylo nejhůř tak zálohujeme ještě víkend o 14 dní později.
První den-Kunštát – Lazinov 15 km
Ve 14:15 mě vyzvedává Tomáš u práce a jedeme k němu domů. Ve 14:30 přijíždí Peťa se svým Kia vozem a ihned vyrážíme směr Žďár n/S. Jde to všechno jako na drátkách, jelikož už nejsme žádný mladý jelita. Nýbrž vandráci se zkušeností. Cesta byla při pátku trochu zdlouhavá a tak parkujeme na náměstí Kunštátu až v 16:30.
Teď samozřejmě než se Tomáš přezuje z jedněch krásnejch bot do druhých nádhernejch bot, než porovná batoh , uteče ještě spousta času.
Vyrážíme po modré k jeskyni Blanických rytířů a k Burianově rozhledně. Žel v 16hod zavřeli, tak jdeme dál. Trochu improvizujeme po nenalezení odbočky za Rudkou, ovšem pak už bez problémů přes Nýrov a Lhotu u Letovic přicházíme do Letovic. Na místním fotbalovém hřišti si dáme první vandrovní pivo, na které se mezi námi vždy velice těším a dopředu hádáme co to tentokrát bude za pivovar. Měl jsem trochu obavu, že to bude Starobrno, ale naštěstí to je Černá Hora 10°.
Domlouváme se , kam dneska zkusíme dojít. „Kadeřník „ z práce mi doporučoval Křetín. Jedna z jeho před, před, před (165x před) předchozích dívek byla z této vísky. Z jeho slov jsem usoudil, že lov byl velice snadný, tak jsem to řekl kamarádům. Tomáš a Peťa se samozřejmě do Křetína hned těšili, že budou sledovat ženské. Z Letovic jsme vyrazili bez značky přes kopec směr Meziříčko. Když jsme dorazili na silnici, vydali jsme se do Lazinova. Sem přicházíme ve 20:00 a hned zjišťujeme, zda je zde hospoda, nebo musíme až do Křetína. Místní obyvatel jejich hospodu tak vychválil, že nešlo jinak, než tam zajít. Jakmile jsme ještě před hospodou viděli pódium vhodné k přenocování, bylo rozhodnuto. Ohříváme mojí velkou dvojkonzervu z Lidlu a pak se přesouváme dovnitř, kde je sice nabyto, ale 3 místa se najdou. Čepují Starobrno 11°. Valí zde šipky a hraje country capela s basou a pianem. Je to super. Mají zavírat ve 23:00 , ale ve 23:50 když chceme dát poslední malý ústupový pivo, nám s klidem číšník řekne, že malý si máme jít dát leda do polepšovny.
Byla to základna Táborové Osady Zátoka. U vedlejšího stolu se vedly řeči typu : Pánové, to jsme jednou na potlachu v neděli seděli v hospodě plné trempů a …….
Peťa se svěřil, že chce být profesionální slavič a chlastat na všech akcích zadarmo. Tomáš zase obdivuje benjo, basu a klavír.
Ovšem o půlnoci jsme šli rozložit nocleh do předem připravených pozic. (Tomáš, Peťa 5piv, já 4 kousky)
Druhý den- Lazinov-Nyklovice 28 km
Moc se nám nechce vstávat, ale musíme, protože dnešní trasa bude asi 30km a v náročném terénu. Bez snídaně jdeme po červené do Křetína. Tomáš samozřejmě očekává prodejnu s křupavými rohlíčky a lahvánkem, což se mu splnilo. S nákupem si sedneme před MŠ a jsme spokojení. Tomáš má Radegast 10° a my Černou Horu 10°. Podíváme se na zámek, kostel a novou farnost a jdeme dál. Z dívek a žen jsme toho moc neviděli. Asi po návštěvě Kadeřníka mají zákaz vycházení.
Jdeme na Ústup a rozhlednu na Zelenkův kopec. Samozřejmě jsme se zakecali a je z toho zase pár stovek metrů na víc. Tomáše to vždycky vytočí, že nejsme schopni si značku uhlídat, ale mě je to putna.
Rozhledna je to opravdu mizerná, vypadá to nejspíš na dotaci z EU.Za Veselkou v domě místního vynálezce, přicházíme na zelenou a nabíráme směr Kněževes. Tady už zase začínají kopce. Je to neuvěřitelné, ale převýšení 300m není výjimkou. Za celý vandr jsme nastoupali 1500 výškových metrů a pro porovnání v Rychlebských horách to bylo jen o 500m více a to jsou hory.
Jdeme na hradiště Hradisko nebo Hradisko hradiště. Zbytky valů a jinak nic. Z Dolní Lhoty na Studenec a již se blížíme ke Svojanovu, což by měl být zlatý hřeb dnešního dne. Po menší konfrontaci s jednou krávou (a nebylo to zvíře) na kraji vesnice, jsme nuceni lézt přímo do kopce skrz roští a šábí asi jako když loupežníci dobývají hrad. Ovšem, jediné co jsme tím získali je několik klíšťat u Peťi a Tomáše. Hrad jsme jenom zkoukli z venku. Byla zde nějaká akce a spousta lidí. Proto raději prcháme do obce do restaurace. Tady točí pro mě a Tomáše Starobrno 11° a pro Peťu plzínku.
Dále pokračujeme po modré kolem kostelíka přes Hlásnice do Nyklovic. Celý den je krásně a otužilci mají kraťasy a tričko.
Za zmínku také stojí, že Tomáš s sebou opět vzal pálivé papričky různých barev. Nakonec se ale zjistilo, že vůbec nepálí. Tomáš byl rozezlen a nejspíš si bude stěžovat na čojku. Takový podvod! Ovšem, kdo ví, jestli si takové sladké neberou pokaždé a když jsem jim na to po pětadvaceti letech náhodou přišel, tak najednou hrají divadlo, jako že je to podvod. V Nyklovicích je jediná hospoda. Dali jsme červenou točenou limonádu, Tomáš měl 3x Poličku 11° a my s Peťou 1x Čenou Horu 11° a 2 x Poličku a za odměnu nám grátis dali 2x malého Matouše 10°.
Sedneme na předzahrádku. Obsluha sice pomalejší, ale je zde příjemné domácí prostředí. Jak se setmí a padne chlad, jdeme dovnitř. Asi ve 21hod začíná hřmít, blýskat se vypadne elektrika a začne krupobití. Naštěstí pro místní vytahuji čínskou čelovku s akumulátorem a za všeobecného úžasu rozzářím celou místnost. Ti nám ihned doporučí nocleh uvnitř čekárny autobusové zastávky, kde prý už nocovali generace vandráků. Ještě, že s námi nejel David, jelikož by se tam už nevešel a musel by spát venku na silnici. I tak Tomáš nazval náš stísněný nocleh buzolovem.
S Peťou jsme na vandru probírali knihu co mi asi půl roku před tím půjčil- Mlýn na mumie. Je to celkem nehodnotné čtení (v recenzi jsem se dočetl, že to je gastronomicko-pornografický thriller) ovšem Tomáš nevěděl co je to moudí, kteréžto slovo je tam několikráte zmíněno, tak jsme mu to prozradili, což ho velice pobavilo a ihned toto slovo uložil do svého každodenního slovníku. Pak jsem ještě zjišťoval co je to strdí. Na to Tomáš šalamounsky odpověděl, že to je, když si žena nějaký pátek neholí střední část těla.
Dáme si výborné utopence a jdeme spát.
Třetí den – Nyklovice-Štěpánov n/Svratkou 18 km
Noc pro mě opět nic moc, chtělo by to lepší karimatku. Snídat hodláme cestou u nějakého turistického posezení.
Jdeme na rozhlednu Horní les.
Výhled je parádní, ale vítr a zima to trochu kazí.
Ovšem snídaně je luxusní, až na uzené s vejci od Hamé Babice. To je největší sračka a dřív to bylo tak dobrý. Nevím kam to spěje. Museli jsme to vyhodit.
Jdeme pěknou krajinou přes Chlum do Víru. Tady jsme už byli na vandru l.p. 1996. Parádně se nám ty vandry spojují a navazují na sebe. Škoda, že si to už stejně moc nepamatujeme, jelikož s přibývajícím věkem asi ztrácíme paměť.
Pokračujeme po červené na hrad Pyšolec a Zubštejn, který je opravdu pěkný.
Ve Štěpánově nad Svratkou jsme ve 13hod. Ohřejeme oběd na městečku a přesuneme se do Hodunky. Peťa si dá jednu nealko kobajnérku a jede autobusem ve 14:05 pro auto do Kunštátu. Ve 14:50 je zpět a my s Tomášem o dvě piva silnější (Starobrno 10°).
To byl ale nádherný vandr.