Beskydy
pátek, 1. 10. 2021, 20 km, nastoupáno 420 m
Sraz v pátek ráno v 8:30 u Tomáše a vyrážíme směr Bumkálka. Auto parkujeme u Masarykovy chaty a obědváme polévku (zelňačku). Číšnici pomáhají její dvě malé dcery, asi 2 a 3 roky. Ta starší pije brčkem vodu z kartáče na mytí půllitrů i s nějakým pěnidlem a ta mladší neustále otvírá a zavírá kasu s penězi a chce vyndávat papírovky. Jejich máma je v klidu, ale já bych to rozhodně nezvládl a jsem z nich i tak nervózní. Kluci dají i pivo, aby se lépe vandrovalo. Ve 12:10 vycházíme po modré a červené na Slovensko do Makova, je to 5,5 km z kopce. Jsme tam v mžiku. Na nádraží sníme Tomášovy rohlíky se salámem. Ve 13:40 odjíždí vlak směr Čadca. Lístky po 2 eurech máme koupit u ručnovodiče (strojvedoucího). V Čadci máme rychlý přestup (9 min) a nasedáme do supermoderního vlaku směr Čierne při Čadci zastávka. Po vystoupení z vlaku se drápeme do kopce na trojmezí, kde je polská výprava s průvodcem a něco jim tam nekonečně dlouho povídá, asi jaký jsou čehůni hajzlové. Jinak je to lehounké zklamání. V Hrčaně se Tomáš těší do místního pivovárku na Hrčavský ležák. Hospůdka byla narvaná, tak si to vypili venku, kde už je zima, asi 15 stupňů a fouká. Po červené vyrážíme po hřebínku do Mostů u Jablunkova. Tady uvaříme, na konci sjezdovky, Vídeňský guláš. Je pěkná kláda a vítr. Těšíme se do hotelu Na Gruni , že zde posedíme v teple. Zjišťujeme, že je tam svatba a mají zavřeno. Takže jdeme potmě do městečka 1 km. Najdeme restauraci Centrum a sedneme si vevnitř. Ač je 19:10, tak místňáci jsou relativně namazaný. Dáme čaje, piva, korbáčiky a tyčinky. Mluví tady trochu polsky a často se zvedne křik. Jednou dokonce pomáháme zvedat opilce, který nám spadl za stůl. Po 10té hostinská kasíruje a když se lidi stejně nemají k odchodu, tak vyleze kuchařka a šíleně na celou místnost zařve, až všichni raději rychle vypadneme. My se teda vracíme ke sjezdovce a v rohu dřevěného přístřešku rozložíme bivak. Peťa, který je mírně podnapilý ihned usne a chrápe jako bohatýr. Tomáš 3 piva, rum, zelená. Peťa 4 piva a 2 rumy. Venku fučí, ale my jsme v pohodě v závětří.
sobota 2. 10., 30 km, nastoupáno 980 m
Vstáváme v 7 hod. Peťu nemůžeme vzbudit. Sbalíme, uvaříme nekonečný nudle a v 8:10 zaklepeme v kuchyni hotelu Grůň, aby nám natočili vodu do lahví. Peťa si totiž vypěstoval fobii, která spočívá v tom, že trpí utkvělou představou, že máme málo vody nebo nedej bože, že nám voda dojde a on bude mít žízeň. Takže musíme mít všichni pořád plné láhve. No to ale nic není, to Tomáš zase musí vědět, že máme dost jídla a pořád by přikupoval pečivo a tahá v batohu různý špeky a klobásy. Takže já to s nima musím vydržet jenom s milinkou fóbií z klíšťat, kterou ke své hrůze už ale skoro nemám. Jdeme opět do Mostů. Tomáš si musí koupit rohlíček (i nám) a hurá na hřeben. Na chatě Skalka jsme vyfotili partu turistů, kteří si připíjeli slivovicí na zdárnou cestu. Peťa si zalepil malíčky, jelikož má nerozchozené boty a pokračujeme po červené. Cestou opět docházíme na bezejmenném vrcholu turisty, jak otevírají šampáňo a hned nás odchytli a Peťa vypil 2 hruškovice a Tomáš 1x. Pod rozhlednou Tetřev na Kamenné chatě je opět občerstvení. Tam si dávají pivo a na chuť půllitr borůvkového, které hodnotíme kladně. Pak dostává Peťa krizi. Procházíme Malý a Velký Polom a přicházíme do Sulova. Kolem prázdného mega hotelu Bílý kříž k místnímu stánku. Sníme lečo s 6-ti papričkama. Peťa pospává na na lavičce a má zimnici (prý asi dojezd hruškovice). Mohlo by to ale být počáteční stádium delírim tremens, což ale nevím ani jak vypadá ani jak se to píše. Mezi tím se s námi dává do řeči vandrák z Opavy-Vítkova a mimo jiné nabízí domácí borovičku (zdá se, že se tady všude hodně pije). Komentoval situaci v Sulově: „Zavřou staré hotely, co lidi postavili z baťohů a za unijní peníze postaví tyhle zbytečnosti.“ Když Peťu probereme už je zase v pohodě. Další zastávka je Doroťanka. Tady už Peťa vyexuje jen kávičku a dá malinovku a je zase v pořádku. Přijedou vamáknutý sportovci na elektrokolech a mám trochu obavu, aby si o nás neřekli, že jsme bukanýři, když tady pijeme kávičky a červené limonády. Začíná se stmívat, takže je hned zima. Do Konečné, kde máme vyhlídnutý nocleh podle obrázků z internetu, přicházíme v 18:30. Pomalu rozbalíme bivak v dřevěném přístřešku na točně autobusu. Je to tady parádní, jsme i částečně chráněni proti větru, který nás skoro celý den týral. Takže bez večeře lezeme do spacáků. Je 19 hodin a je tma, snažíme se žvanit, co nejdéle, ale stejně ve 21:00 vytuhneme. Noc je šíleně dlouhá. (10 hodin ve spacáku). Těším se na východ slunce jak malej Jarda.
neděle, 3. 10., 13 km, nastoupáno 600 m
Vstáváme v 6:45. Uvaříme nekonečnou nudli a Peťa vyndá Favorita (prý už stojí 40 Kč). Celé dopoledne je zase chladno a vítr. To Peťovi ale nevadí. Kalhoty si vůbec na vandr nebral, takže je pořád v kraťasech a tričku. Cestou nám Tomáš říkal, že na NOE TV sleduje outdoor okénko a že tam byly holky, co přešli v USA magistrálu ze severu do Mexika, asi 4200 km za 5 měsíců a že to musíme vidět. Když jsme vylezli na Bobok (česky Bobek), kocháme se panoramaty. Z lesa vyšli dvě turisty a Tomáš jim z ničeho nic říká, jestli náhodou s sebou nemají ukulele. Myslel jsem, že mu hráblo a Peťa z něj byl taky vyděšenej. Ale ony řekly, že jasně a Tomáš jim hned říkal, že si od nich chce objednat knížku a že je viděl v TV. Bylo vidět, že jsou šťastný a řekli mu, ať jim do objednávky napíše, že se setkali v Beskydech. Takže to byli ty dvě, co nám o nich před tím Tomáš vyprávěl. Na Kmínku mají, dle doporučení kolegyně Veroniky, fantastické pirohy plněné brynzou. Jenže mají od října zavřeno, takže si sníme Peťovu tatranku a jdeme k autu. Tam jsme nechali 2x lunch. Takže ho opečeme a sníme s Tomášovým habanérem a jedeme domů. Jo a Tomáš říkal, že příště snad potkáme „Horský Holky“, který taky sleduje na instagramu.