5.5.-7.5. 2013 SEDLČANSKO
(vandr č. 35 )
Účastníci vandru: Pavel, Peťa, Tomáš
Počet km: 60km
Počasí: pátek, sobota-slunečno, neděle-občasný déšť
Všechny snímky byly pořízeny fotografickým aparátem Olympus.
Motto:
Je to náš jubilejní vandr třicátý pátý,
mohli by nás z něj bolet hnáty.
Na Sedlčansko pojedeme raději,
na Kralický Sněžník neztrácíme naději.
Rychlebské hory k němu přidáme příští rok,
Jeseníkama to zakončíme napřesrok.
Mapa
Náš původní plán jarního vandru byl úplně jiný, než kam jsme nakonec vyrazili. Původně jsme plánovali trasu v okolí Kralického Sněžníku. Variant tras bylo několik, ale nakonec jsme naznali, že nedokážeme vymyslet cestu tak, aby byla přiměřeně dlouhá (cca 70km), vandrácky hodnotná a abychom se bez problémů stačili vrátit zpět k autu. Nakonec padl návrh od Pavla vyrazit na Sedlčansko. Musím přiznat, že jsem byl zpočátku celkem zklamán, vyměnit Jeseníky za Sedlčansko se mi moc nechtělo. Nakonec jsem se podřídil většině, s výběrem souhlasil a během vandru musel uznat, že i tento region je skvělé místo pro vandrování. Navíc jsem si mohl osvěžit znalosti z pivní teorie, protože Sedlčansko je region pivovaru Vysoký Chlumec.
1.DEN Sedlčany-Martinice (14 km)
Páteční odjezd bývá v posledních letech podobný. Takže v 14.30hod mne Peťa vyzvedává se svojí Kia Rio před domem a jedeme pro Pavla do Rantířova. Tentokrát to máme ve směru naší cesty. Dále pokračujeme směr Tábor a z Tábora kousek po dálnici na Prahu. Pak odbočujeme směrem na Sedlčany. Cesta utíká bez problémů, vzhledem k tomu, že téměř po celou dobu musím řešit pracovní telefonáty, tak teprve před Sedlčanama se s kamarády zapojuji do rozhovoru. V Sedlčanech ještě kupujeme v Lidlu pečivo a hledáme vhodné místo k zaparkování auta. Nakonec jsme našli ideální parkoviště u řeky hned vedle modré značky, po které se vzápětí vydáváme. Jdeme přes most směrem na Kosovu Horu přes zámeček Červený Hrádek.
Tento zámeček vypadá zvenku velice dobře. Má parádní chrliče a přilehlý park. Bohužel je veřejnosti nepřístupný.
Červený hrádek
Pokračujeme proto dál a už vyhlížíme nějakou hospodu. Opět tipujeme, jaké budou točit pivo. V Kosově hoře je klasická hospoda s terasou, takže zastavujeme a dáváme si pivo z pivovaru Vysoký Chlumec – Prince. Potom pokračujeme dál, odbočujeme z modré na červenou značku a počítáme s tím, že večerní hospoda bude v Jesenici. Spát bychom chtěli někde za vesnicí. Jak už máme ve zvyku na našich vandrech, během cesty živě diskutujeme a často se zabereme do řeči tak, že přestáváme sledovat značku.
Proto i tentokrát zjišťujeme, že již delší dobu jdeme po cestě, která značená není. Docházíme až k luxusnímu pensionu Hulín, který obcházíme po poli a azimutem směřujeme na Jesenici. Hospodu nacházíme poměrně brzy a po našem dotazu zda je ve vsi ještě nějaká jiná, je nám sděleno, že jo, ale že to není taková putika, proto je podle místních štamgastů horší. Zůstáváme tedy zde. Z boku hospody je jakási terasa, kam se leze přes zídku. Dáváme si Vévodu z V. Chlumce a po chvíli odhodlávání začínáme vařit lečo. Mezitím se vedle ke stolům začínají scházet místní a připravují se na sobotní fotbalový zápas. Když začíná být zima a tma, přesunujeme se dovnitř. Kolem jedenácté odcházíme. Jdeme po silnici směr Martinice a až tady nacházíme ideální místo pro nocleh. Neoplocenou hrubou stavbu přímo ve vsi. Uleháme na zápraží přímo před vchodem.
nocleh v Martinicích
2.DEN Martinice-Vysoký Chlumec (29 km)
Ráno vstáváme v sedm hodin, protože nás budí psi. Rychle balíme a vyrážíme, než přijedou stavbaři. Za Martinicema odbočujeme do lesa a začínáme stoupat ke zřícenině Zvěřinec. Uprostřed kopce, v lese se rozhodujeme zastavit, udělat ranní hygienu a posnídat. Po dlouhé době vaříme na vandru nekonečnou nudli. Pak pokračujeme v cestě až na rozcestí, kde necháváme batohy a k zřícenině jdeme na lehko. Ze Zvěřince zůstali jenom rozvaliny a na sále je deska, na které se píše, že zde pobýval K.H.Mácha.
zřícenina Zvěřinec
Ze Zvěřince pokračujeme dále až do Matějova místy po středověké cestě. Některé úseky jsou ještě původní, je vidět jak jsou skládané kameny. V Matějově odbočujeme na zelenou a jdeme přes Březí do Chválova. Na začátku Chválova sledujeme netradiční dobytek, zřejmě nějaký druh skotského náhorního skotu. Zvíře z dálky vypadá jako socha.
skotský náhorní skot
Peťa jako největší odvaha, kterého nasazujeme během vandrů na zuřivé psy se s ním fotí. V Chválově opouštíme silnici a vcházíme do lesa, kterým stoupáme na Homoli. Tam na jednom z rozcestí obědváme. Dáváme chleba a tři druhy klobás, které jsem zakoupil u Karáska v Jihlavě.
V Mezném procházíme kolem chalupy, před kterou je cedule, která informuje o pobytu skupiny Járy da Cimrmana. Na návsi odpočíváme u klasického turistického krmelce. Sundávám si boty a ponožky, protože mně opět začínají bolet chodidla. Z boty jsem vyklepal klíště.
Už od rána čekáme nějakou hospodu, ale všechny vesnice jsou malé a nikde nic. Doufáme, že v Obděnicích hospoda bude, vypadá to, že vesnice bude větší. Když přicházíme k hospodě, zjišťujeme, že mají zavřeno. Chvíli odpočíváme na schodech před místním kostelem. Pak pokračujeme dále na přírodní úkaz Husovu kazatelnu. Ještě před tím v Žemličkově Lhotě se ptáme místní paní, co pracuje na zahradě, zda není někde poblíž nějaká hospoda. Paní je bohužel dosti nahluchlá, takže nám vůbec nerozumí. Raději pokračujeme dál.
Husova kazatelna
Husova kazatelna je v podstatě viklan, opravdu zajímavě
posazený kámen. Lehce přístupné místo od silnice. Vzhledem k tomu, že jako vždy píšu zápis s několika měsíčním odstupem, tak můžu poznamenat, že Peťovi se zdejší okolí zalíbilo natolik, že jsem vzal svojí rodinu na letní dovolenou. A rovnou to zde projeli na kolech.
Pavlovi se zase zalíbil, další kamenný útvar opodál a jeho představivost jako vždy nezná mezí. Za Husovou kazatelnou potkáváme několik cykloturistů a přicházíme do Skoupého. Opět marně vyhlížíme hospodu. Potřebujeme nutně nabrat vodu, tak oslovujeme velmi ochotnou paní ve dvoře jednoho z domů. Čepujeme nám vodu do pet lahví a radí kudy dále pokračovat směrem na Červený mlýn. Nejbližší hospoda je v Týnčanech (tam ale jít nechceme) a nebo až ve Vysokém Chlumci (náš předpokládaný nocleh). Paní nás ještě spolu s manželem varuje před místní zlou babou, kolem jejíhož stavení budeme muset projít a radí nám, abychom se tohoto místa raději vyhnuli jinou cestou. Loučíme se a vyrážíme cestou kolem zlé paní. Naštěstí jsme ji nikde nepotkali a tak bez problémů docházíme kolem Kozinců až na silnici, ze které je odbočka k Divišově jeskyni. V naději, že tam bude nějaký bufet, odbočujeme. U jeskyně je srub, který obývají amatérští speleologové.
Divišova jeskyně
Dáváme se s nimi do řeči a ochotně nám nabízejí prohlídku jeskyně. Půjčují nám baterku a vysvětlují cestu jeskyní, která je dlouhá 60m. Z části jeskyně je neustále odčerpávána voda.
Procházíme Bohoušovy lázně a Srpnovou chodbu. Po prohlídce se loučíme a vracíme se zpět na modrou značku, která vede dále údolím, kde je několik starých mlýnů.
Přicházíme k Červenému mlýnu, kde odpočíváme. Domlouváme se, že do hodiny uvaříme někde jídlo. Když přicházíme do Mezihoří, zastavujeme na malinké návsi u lavičky a vaříme Pavlovo avizované překvapení. Je to pravý německý eintopf (hustá polévka „z jednoho hrnce“, prostě všechno dohromady-luštěniny, zelenina atd.). Plechovka o váze 1,5kg a ceně asi 59,-Kč. Když se kolem belhá starší paní, dává se s námi do řeči. Stěžuje si na špatné nohy a chtěla by si je vyměnit.
Po vydatném pozdním obědě pokračujeme dál, směr Vysoký Chlumec. Je jasné, že hospoda bude až tam. Přicházíme do V.Chlumce a vypadá to, že po krásném počasí přijde slejvák. Míjíme hospodu, která vypadá dosti pochybně, ale naše zkušené oko si spíše všímá ideálního noclehu. Vedle hospody je zastřešené podium. Vzhledem k tomu, že je v tomto městečku pivovar, čekáme zde pivovarskou hospodu. Bohužel marně. Na náměstí jsou jen dvě klasické putiky. Ještě nakukujeme k místnímu zámečku, který je stejně nepřístupný a pak chvátáme do hospody. Je klasická vesnická. Sedí v ní několik štamgastů, cucají tu svojí denní dávku a po každém projití mladé číšnice, jí plácnou po zadku. Začíná pršet a já postupně dostávám nějaký alergický záchvat. Slzí mi oči, teče z nosu.
Čepují zde opět pivo z V.Chlumce, postupně ochutnáváme všechny tři druhy (Vévodu, Pepovu 11° atd.).
Dáváme si utopence a pak ještě vytahuju z baťohu chilli papričky naložené ve sladkokyselém nálevu. Pro mě a pro Peťu jsou spíš pikantní než pálivé, takže se Pavel nechává zlákat a ochutnává. Jako vždy dostává záchvat, nadává nám do debilů a snaží se to něčím zajíst a zapít. Zvažujeme, zda přespíme na podiu, které jsme si vyhlídli nebo využijeme zastřešené terasy hospody, kterou nám nabízí k přespání hospodská. Prý bychom nebyli první. Nakonec se rozhodujeme pro podium a v noci se tam přesouváme. Nocleh si ještě upravujeme, aby na nás nefoukalo a nepršelo. Dáváme z boku stůl.
3.DEN Vysoký Chlumec-Sedlčany (17km)
Ráno se budíme do hnusného počasí. Mrholí a je zima. Rychle balíme a vracíme se na náves do prodejny potravin.
Kupujeme rohlíky a na zápraží snídáme. Luxusní vandrácká snídaně. Škoda, že je taková zima, že ani nemáme chuť na lahváče.
Vysoký Chlumec-nocleh
Vysoký Chlumec-snídaně
skanzen ve Vysokém Chlumci
Po snídani vyrážíme po červené značce z náměstí kolem chlumeckého skanzenu lidových staveb z městečka ven. V táhlém kopci, v lese se od nás odpojuje Peťa a mizí kdesi v křoví. Pavel a já ještě kousek pokračujeme. Na křižovatce čtyř cest sundáváme baťohy a rozdělujeme se i my. Každý se vydává opačným směrem. Po dvaceti minutách se opět všichni tři scházíme na křižovatce. Nandáváme baťohy a jdeme dál. Propočítáváme celkovou délku našeho vandru a záměrně si cestu prodlužujeme tak, abychom dosáhli 60km. Odbočujeme tedy z červené značky a jdeme azimutem do Třebnic, kde se napojujeme na žlutou.
Po cestě nic zvláštního už nevidíme, kromě uzavřeného a zpustlého zámku v Třebnicích a obřího čapího hnízda na komíně jedné malé fabriky. Diskutujeme o tom, že pád hnízda by způsobil totální devastaci celé firmy. Rozhodujeme se, že se dojdeme v Sedlčanech podívat na místní hvězdárnu.
Sedlčany-hvězdárna
Není sice přístupná, ale aspoň si na jejích schodech můžeme uvařit oběd. Ohříváme fazole. Pak už docházíme přes celé Sedlčany a náměstí, kde fotíme parádní radnici až k autu. Cesta domů autem probíhá bez problémů a tentokrát i bez obvyklých řidičových výstřelků. Tak skončil náš jubilejní 35. vandr.
zapsal Tomáš