20.5.2022-22.5.2022….. Český les 1
Pátek, 13 km, nastoupáno 320 m, Třemešné-Diana
Sraz v 10:45 u Tomáše a v 10:50 mě vyzvedávají u Al. Jedeme autem po dálnici na Prahu a pak Plzeň. Cestou se dohadujeme, jestli nechat jedny konzervy v autě nebo je tahat s sebou a ohřát si je klasicky v neděli 1 km od auta. Peťa tvrdě trval na názoru, nechat je v autě a ohřát si je až se k autu vrátíme, protože je pokaždé nosíme zbytečně. Tomáš je chtěl vzít s sebou, jelikož je prý děsně rozežraný. Nakonec jsme ho přesvědčili, že v autě necháme guláše. Peťa chtěl losovat o to kterou konzervu který den sníme. Pracně pravou rukou šmátral v tunelu auta a hledal korunu, auto mezitím v dálniční rychlosti neklidně putovalo pruhem vpravo a vlevo. Tomáš se už nenápadně chystal převzít z místa spolujezdce řízení, když korunu našel přendaval si ji na volantu z levé ruky do pravé v intervalu asi tak 10 sekund na 1 přendání a mezi tím samozřejmě křečovitě držel volant. Udiven jsem sledoval, jak si pomalu dává peníz z levé do pravé ruky, potom nám řekl, že pravá ruka je lančmít a levá ruka je lečo. Nechápal jsem, co tím myslí, protože korunu si nechal v pravé ruce a levou zatím pouštěl blinkr, když předjížděl kamion. Říkal jsem mu, že je divný, když jeden člověk losuje i vybírá a že mi s Tomášem stejně víme, že mu koruna zůstala v pravé ruce a jestli on to náhodou taky nepostřehl. Rozezlený Péťa jsi tu korunu předal pracně do levé ruky a řekl, že teď teda to bude nové lepší losování. Ptal jsem se ho tedy, co to znamená, když korunu má teď v levé ruce a lečo je taky levá, jak nám řekl před půl minutou, jestli to tedy znamená, že vylosoval lančmít nebo lečo chvíli mlčky koukal a pak mi tu korunu dal, ať vyhodím panu nebo orla, což jsem s radostí udělal. Peťův lanč bude v pátek k večeři a Tomáš mi dal jednu konzervu leča a sníme to v sobotu.
V Trhanově parkujeme u kulturáku. Tomáš si vybere ze třech druhů bot, co si veze v autě. Jelikož máme 1 hodinu čas, tak se zastavíme v hospodě. Peťa 2 piva, Tomáš 2 piva a polívka, já malinovka. Číšnice byla rozverná a hodně zmalovaná. Měla vtipné řeči a Tomáš z ní vymámil propisku, abych mohl psát vandr ve chvilkách volna. Ve vlaku a při nastupování se Tomáš hned zapsal u průvodčí jako ten pěkný chlap v hezkém černožlutém tričku, co pořád telefonuje a zdržuje při nastupování. Ve vlaku s námi diskutovala a pak se ještě s námi loučila na nádraží a vyzvídala, kam jdeme. Vypadala jako Oliva z Pepka námořníka. V Třemešný v Restauraci u Horáčků si dáváme 2 x Chodovar + 1x Birell za 76 Kč, což je paráda proti Trhanovu, kde jsme nechali 280 Kč. Majitel je naprostý srdcař. Pracuje tam 7 let. Je tam vidět absence ženské ruky. Jdeme po naučné stezce milíře a vodní mlýna, ale žádný milíř ani vodní mlýn tam není. Takže normální lesní cesta. V Nové Vsi v ubytovně pro Ukrajince nás pozvou dál a točí si tam Chodovar. Majitelka má na stole uvězněnou čivavu, která nedokáže seskočit a je tam jako v kleci a pokňourává. Majitel s majitelkou zrovna dělají inventuru chlastu a jsou z toho strašně nervózní. Dohromady mají na polici 3x vodku a 2x džus a to pořád dokola počítají a když přijde jeden Ukrajinec zaplatit pivo, tak se na něj ta ženská utrhne: My tady zrovna děláme sčot, rozumíš?, metelesku bleskum nebo tě vyhodím domů!. Tak jsme čuměli na ten problematickej „sčot“ pěti věcí.
Po lesní cestě se blížíme k Dianě, kde je zámeček podle návrhu Santiniho. Stahují se mraky a hřmí. Prohlédneme neobydlený zámek, kde byl od roku 1948 do 1992 domov důchodců. Před kostelíkem se chystáme vařit luncheon s habanérem, ale najednou začne pršet, foukat a než se schováme pod vstup, tak jsme mokrý i přes to, že máme pláštěnky. V mžiku je vstup plný vody a my se musíme na spaní přesunout pod podloubí zámku. Tady už skoro potmě uleháme. Mokré věci jsme rozvěsili na mříže dveří. A když usínáme, tak se Tomáš zeptá, kolik si myslíme, že tady za těch 40 let umřelo důchodců. A jdeme spát. V noci ještě 2x pršelo, ale nic moc.
Sobota, 35 km, nastoupáno 1023 m, Diana-Vranovské Sedlo
Vstáváme v 6:45. Balíme a bez snídaně vyrážíme po červené. Snídáme až na rozcestí u Rybné, 2x polévka s habanerem, vysočina, hermelín. Pak se stavíme na pumpě v Železné (v restauraci jim nejde proud). 1x Plzeň, 1x Budvar a 1x Birel + 2x pet vody. Cesta po červené je pořád po rovině , až před Pleší si vyšlápneme do 800 m n. m. Hostinec na Pleši – za 2x teplý lahvový Chodovar 13 a 2x rozlévanou limonádu 168 Kč. Což je do nebe volající drzost. Navštívíme dvě zaniklé vesnice a hřbitov. Jdeme Baarovou stezku Českem, vede hodně po asfaltce. Je to spíš na kola. Mezi vrcholem Malý a Velký zvon si dáme rybičky s cibulí a habaněrem a Ďáblíka od Hané-nic moc. Už máme snědené dvě půlky chleba, takže máme už jen jednu, až to zjistí Tomáš, chytne paniku. Zrovna to zjistil. A plaší. Ale zato máme oříšky s Karolinou reaper. Dal jsem si 3 půlky a hořím. Tomáš jich vzal asi půl kila, ale nevím na co, Peťa si jeden omylem hodil do oka a brečí. Tomáš už je zase bosý, takže ho výběr bot asi neuspokojil. Jo a taky si vzal malý batoh a malý spacák 700 g., ale večer říkal, že mu bude asi zima, tak nevím. Má kalhoty a batoh v barvách Harlekýna- tím nás docela pobavil.
V obci Rybník jdeme do sportovně relaxačního centra, už mi ty Birelly a limonády lezou krkem. Kluci dávají Gambrinus a malou Plzínku. Peťa má krizičku, prý z těch najitých km (zatím 25 km), ale jestli to nebude z piva a placatky, kterou zahájil ráno. Přes obec Závist se pomalu blížíme ke Starému Herštejnu, kde chceme spát. Peťa je docela v prdeli a loudá se za námi, tvrdí, že je to už moc kilometrů, ale já bych řekl, že spíš moc piva. Potkáváme tři vandračky, to jsme ještě neviděli. Na hradě je jen rozhledna a jinak nic. Spát se tady nedá. Tak se rozhodneme jít ještě 1 km na Vranovské sedlo, kde je dle mapy parkoviště a posezení. Cesta z kopce trvá jen 10 min. Stojí tam Felicie Kolemo, obchází ji chlápek v hasičský bundě, má připravený oheň jen zapálit, spacák a nějakou deku. Koukal na nás nedůvěřivě, a když jsme ho míjeli, tak jsem se ho zeptal, jestli tak taky bude spát jako my. Ten se ihned rozčílil, že jel 400 km, aby byl sám. Zalezl do auta, hledal na mobilu, pak si sbalil spacák, věci, oheň. Mlátil při tom pořád dveřmi u auta, a pak s mohutným odpichem rozezleně odjel. Tak jsme tam zůstali sami. Ohřáli lečo s habanérem, dali paštiku. Tomáš běžel už po třetí do lesa, svádí to na habanéro, Chodovar a pálivé buráčky. Museli jsme mu dát i papír, jelikož v záchvatu paniky a rozčilení nebyl schopnej najít svůj (měl ho v kapse). Peťa už v 8:30 zalezl do spacáku a bylo mi jasný, že za chvíli vytuhne, takže usínáme ještě za světla. Ve 23:00 šel Tomáš po čtvrté hnojit.
Neděle, 13 km, nastoupáno 241 m, Vranovské Sedlo-Trhanov
Vstáváme v 6:30. Uvaříme nekonečnou nudli a vyrážíme. Konečně je trasa trochu horská. Skály, výhledy. Teď je to snad nejlepší část vandru. Jdeme přes Velkou skálu, Škanmanku, Haltravu a Sádkovu skálu. Sejdeme do Capartic, okoukneme pomník J. Š. Baara. V Trhanově u COOPu si ohřejeme guláš z auta s habanérem a favorito. Asi po 15 km jízdy autem si Peťa sáhl rukou od habanera do oka a málem jsme havarovali. To mě nenapadlo, jak je pojídání pálivých paprik nebezpečné.
